Podle čeho vlastně zjistíme, že na tom žáci s wellbeingem nejsou dobře? Jak poznáme, že se nám ho podařilo zlepšit naší intervencí a že za vším nestojí jen přirozené kolísání? A co to v praxi znamená, když mluvíme o tom, že wellbeing „měříme“? Je to u něčeho tak zdánlivě abstraktního a nehmatatelného vůbec možné? V krátkém příspěvku se s využitím poznatků psychometrie a našich zkušeností zaměříme na důležitost spolehlivého měření wellbeingu a na různá úskalí s tím spojená.