Jakmile přikázal Turnus vyvěsit v laurentské tvrzi
válečný prapor a polnice zavyly chraplavým zpěvem,
jakmile pobídl prudké své oře a břinkl svým ostřím
o štít, rázem jsou mysli všech vzbouřeny, rázem mu celé
Latium v poplašném rozchvění přísahá, rázem to divé
mužstvo je bezuzdné. Čelní vůdci Messápus, Úfens
a Mezentius, tupitel bohů, verbují všude
pomocné sbory a očešou oráče z rozlehlých polí.

I k městu velkého Dioméda je Venulus vyslán,
aby tam o pomoc žádal a sdělil, že v Latiu Teukři
se zabydleli, že Aenéás na lodích připlul a nese
zdolané penáty s tím, že prý Osud mu v Latiu určil
kralovat; na svoji stranu již dardanský hrdina získal
početné kmeny a v Latiu jméno má větší a větší;
co tímto jednáním sleduje, po jakém výsledku bojů
– bude-li Štěstěna příznivá – touží, to on, Diomédés,
musí zřejměji tušit než králové Latínus s Turnem.

Vergilius, Aenéis, VIII, 1–17