VI Anna
Email *
„Můžeš mi blahopřát! Našla jsem, sestřičko, prostředek, jenž mi
lásku buď vrátí, nebo mě navždycky odstřihne od ní.
Kde končí země a začíná Oceán, v nějž klesá slunce,
tam, kde dlí nejzazší Aithiopové a kde velký Atlás
ramenem podpírá klenbu příhodnou pro zářné hvězdy,
tam mi kdos ukázal ve kmeni Massýlů žijící kněžku,
strážkyni zahrady Hesperidek, jež posvátné větve
na stromě střežila kdysi a drakovi předkládávala
k hostině vláčný med sypaný mákem, jenž přináší spánek.
Ona se vychloubá tím, že pomocí čar – chce-li – svede
mysl zlých starostí zbavit či ji zas uvrhnout do nich,
tok vody zastavit v řece a hvězdný běh obrátit nazpět,
za noci přivolá podsvětní stíny, pod chodidly prý
roztřese zemi a přiměje habry z hor sestoupit dolů.
Přísahám na bohy, na tebe, nejdražší sestro, a na tvou
hlavu, že magii jen velmi nerada na pomoc volám.
V ústraní na vnitřním nádvoří paláce dej k nebi vztyčit
hranici a na ni polož výzbroj, kterou tu nechal,
nevděčník, přibitou v ložnici, všechen šat, který kdy nosil,
i lože manželské, v němž byl můj konec. Prý prospěje zničit
veškeré vzpomínky na toho netvora – kněžka to tvrdí.“
Když takto promluví, zmlkne a její líce hned zblednou.

Vergilius, Aenéis, IV, 478–499
Dídó má po odchodu Aénéa zlomené srdce. Požádá sestru Annu, aby jí pomohla vytvořit zápalnou hranici a pošle ji pro předměty, které jí Aenéa připomínají a které chce na hranici spálit. 

Co jako Anna uděláte?
 *
Submit
Clear form
reCAPTCHA
PrivacyTerms
This content is neither created nor endorsed by Google. Report Abuse - Terms of Service - Privacy Policy
Google Forms