Když Lichtenštejnové koupili v roce 1623 zámek v Roztokách, dveře síní a sálů se zapečetily. Noví vlastníci si užívali ve svých reprezentativnějších rezidencích. Ostatně, jak už víme, svou nejmenší državu si nepořídili proto, aby se tu usadili. A tak skromný zámek, který nebyl díky probíhající třicetileté válce v nejlepší kondici, přestal být panským sídlem. Zprvu nepříznivou zprávu o snížení hodnosti adresy historie později ocenila. Kdyby totiž šlechta do obnovy objektu investovala, nejspíš by barokní přestavbou poškodila gotické a renesanční prvky v prvním poschodí. A to by byla, jak jsme si již ukázali, značná škoda.
Namísto pulírování zámeckých komnat polykala zlaťáky ze šlechtické pokladny přestavba hospodářského dvora, který se měnil ve velkostatek se zázemím. Jeho nejmocnějším pánem se stal vrchnostenský správce, který nás minule pozval do svého soukromí. Teď míříme do jeho kanceláře, z níž se dvěma úředníky zajišťoval prosperitu zemědělského podnikání a spolehlivé dodávky potravin aristokracii do paláce na Malou Stranu. Rodící se velkostatek se stal nejnižší jednotkou státní správy a trio roztockých úředníků plnilo pro krajské úřady řadu správních úkonů. Tato povinnost nezastínila dohled nad odváděním poddanských pohledávek. Jenže o nevolníky bylo nutné také pečovat, aby třeba nebyli nemocní, žili mravně a jejich děti navštěvovaly školu. Podobné starosti s chudinou minulost přiznává jen šeptem. V naší expozici "Vrchnostenská správa aneb jak bydlel a úřadoval pan správce" se o nich dozvíte víc. Pojďme a přibližme si výkony úředníků, kterým šlechtici svěřili svůj majetek. Vydejme se na lákavou pouť hospodářstvím na levém vltavském břehu.