IV Achaimenidés
Email *
S prvními ranními hvězdami nový den pomalu vstával
a vlahé stíny Jitřenka před chvílí vymetla z nebes,
když vtom se z lesa vyřítí neznámá postava muže:
nadobro ztrápená hladem a oděná v nejzoufalejší
šatstvo se belhá na břeh a prosebně vztahuje ruce.
Zrakem ho zkoumáme: ohavně špinavý, zarostlá brada,
oděv má sepnutý trny; dle všeho Řek to však bude!
Ba co víc: v otcovské zbroji poslaný dobývat Tróju!
Jakmile Řek z dálky spatří náš dardanský oděv a trójské
zbraně, na chvíli váhá a poděšen tím, co tu viděl,
zastaví kroky; leč hned se zas s pláčem a prosbami střemhlav
rozběhne za námi k břehu: ‚Při hvězdách, Teukrové, prosím,
při bozích nad námi, při tomto útěšném nebeském světle,
naložte mě a odvezte do zemí jedno mi jakých,
to bude stačit. Vím, že jsem jedním z řeckého loďstva,
přiznávám, že kdysi jsem šel ílijské penáty dobýt:
za to mě, pokud je křivda mých zločinů natolik velká,
rozčtvrťte, vrhněte do vln a utopte v rozlehlém moři.
Zemřu-li, bude mě těšit, že umírám rukama lidí.
Pronesl, objal nám kolena, svíjel se v bahně a k našim
nohám se vinul. Ať poví, co je zač, z čí krve vzešel,
vyzýváme ho, a také jaká ho štěstěna stihla!
Sám otec Anchísés neváhal dlouho a mladému muži
pravici stiskl a zřejmou tou zárukou dodal mu ducha.
On pak, když konečně odložil obavy, pronesl toto:
„Jsem vlastí Ithačan, průvodce Ulixův při jeho strastech,
Achaimenidés zvaný, jejž do Tróji chudobný otec
Adamastos (kéž bych byl v bídě té setrval!) poslal.
Když v bázni prchali z nelidské jeskyně, nedbalí druzi
mě tady nechali v kyklópově mohutné sluji:
je to dům krve a krvavých hostin, se stinným vnitřkem,
rozlehlý; samotný kyklóp je velký, že naráží hlavou
do hvězd – bohové, sprovoďte ze světa takovou zhoubu!
Je těžké neuhnout zrakem a stěží lze hovor s ním zapříst.
Živí se vnitřnostmi nešťastných mužů a žalostnou krví:
viděl jsem na vlastní oči, jak rozvalen uprostřed sluje
popadl těla dvou z našeho středu, o skálu jimi
mohutně praštil a zbrocená podlaha tonula v krvi;
viděl jsem, když začal těla, z nichž temná krev crčela, žvýkat
a teplé údy sebou škubaly pod jeho zuby."
             
Vergilius, Aenéis, III, 588–627
Jak byste s Achaimenidem naložili, kdybyste rozhodovali za Aenéa? 
 *
Submit
Clear form
reCAPTCHA
PrivacyTerms
This content is neither created nor endorsed by Google. Report Abuse - Terms of Service - Privacy Policy
Google Forms